Má žena mě týrá, ale stydím se to přiznat, protože jsem muž. Toto přiznání přichází s tíhou, která se zdá být téměř nesnesitelná, ovlivněna společenskými očekáváními a stereotypy, které definují, co to znamená být „opravdový muž“. Dlouho jsem se domníval, že jako muž bych měl být schopen chránit nejen sebe, ale i ty, které miluji. A přesto jsem se ocitl v situaci, kde jsem já ten, kdo potřebuje ochranu.
Násilí v mém případě není fyzické, ale emocionální a psychické. Moje žena používá slova jako zbraně, ponižuje mě, degraduje mě a izoluje mě od přátel a rodiny. Vytváří atmosféru strachu a nejistoty, kde moje sebeúcta pomalu, ale jistě eroduje. Přestože se někdy objevují chvíle klidu a lásky, ty jsou rychle zastíněny dalším výbuchem hněvu nebo manipulace.
Jedním z nejbolestivějších příkladů bylo, když mě veřejně ponižovala před přáteli a rodinou. S lehkostí a bez jakýchkoliv zábran používala moje nejintimnější tajemství, která jsem s ní sdílel v důvěře, proti mně, aby mě zesměšnila a ovládla. Tato akce nejenže mi vzala veškerou sebedůvěru, ale také izolovala od lidí, ke kterým jsem měl nejblíže. Bylo to, jako by mi vzala můj hlas, zatímco ona šířila obraz mě jako neschopného a závislého partnera.
Stydím se, že jsem se ocitl v této situaci. Společnost často zpochybňuje muže, kteří jsou obětmi, naznačujíc, že jsme slabí nebo méně mužní, protože jsme nedokázali „zvládnout“ naši partnerku nebo situaci. Tento stereotyp mě drží v tichosti, zatímco se snažím skrýt svou bolest a zmatek před ostatními.
Rozhodnutí mluvit o tom nebo hledat pomoc přichází s velkými obavami. Bojím se nepochopení, posměchu a stigma spojeného s bytím mužskou obětí domácího násilí. Obavy z toho, jak by to mohlo ovlivnit mé sociální a profesní postavení, mě udržují v izolaci a tichosti. Tento cyklus tichého utrpení je vyčerpávající.
I přes tyto obavy však hluboko uvnitř vím, že potřebuji najít cestu ven. Uvědomuji si, že prvním krokem k uzdravení je překonat hanbu a hledat podporu. Tato situace není odrazem mé mužnosti nebo nedostatku síly; je to otázka lidskosti a práva žít bez strachu a ponížení.
Moje cesta k uzdravení je teprve na začátku. Snažím se hledat pomoc a podporu v online komunitách, kde se lidé setkávají se stejnými výzvami. Učím se, že být obětí není znamením slabosti, ale přiznat si to a hledat cestu ven vyžaduje neuvěřitelnou sílu a odvahu. Zatím mi to ale moc nejde a svým přátelům nebo rodině jsem se ještě nesvěřil.
Tím, že sdílím svůj příběh, doufám, že pomohu prolomit stigma a ukázat ostatním mužům v podobných situacích, že nejsou sami. Násilí doma je lidský problém, nikoli jen ženská záležitost, a je čas, aby naše společnost toto uznala a poskytla podporu všem obětem, bez ohledu na jejich pohlaví.
Tomáš, 43 let
Tento příběh je inspirovaný skutečným příběhem. Jak se na situaci, ve které Tomáš žije, díváte vy? Napište nám do komentáře.
Zdroj obrázku: Pexels
